Říkám si tuto větu, dívám se na svého čtyřletého syna, hledím do mořské dálky a nadšeně ukazuji na plachetnice, malinký maják v naší malé zátoce a vír drzých racků kroužících nad rybářskými loděmi. Na moře na výletní lodi vyrážíme obvykle koncem léta, kdy už není vedro a téměř všechna místa jsou volná – pracovníci lodi letos dokonce synovi ukázali, jak správně slézt po lodním žebříku z horní paluby na spodní. Na podzim se ve španělské škole, kde všechny děti běhají přes švihadlo, mluví o žloutnoucím listí, mracích a větrech. Všechny tyto přírodní úkazy jsou mladými obyvateli věčně rozkvetlé přímořské vesničky často vnímány jako pohádky – palmy nežloutnou, slunce pálí ze všech sil a kapsy trenek jsou „pro maminku“ stále plné broučků, oblázků a zvadlých květů ibišku. S nástupem chladného počasí (kterému se zde říká teplota +5: jinak tomu není ve městě obklopeném z jedné strany slanými jezery a z druhé Středozemním mořem) přichází čas výletů do krytého bazénu, vnitřních her a večerů, kdy, teple oblečení, chodíme na skalnaté pláže házet kameny do voňavého neklidného moře, a pak se šťastně zahřejeme na naše dlaně na teplém pobřeží nadávat před dětmi. Na konci prosince se dětské štěstí soustředí do tří svátků: katolické Vánoce, Nový rok a speciální dětský svátek „Tři králové“. Zvláště šťastné děti dostávají od svých rodičů a všech příbuzných trojitou sadu dárků). V únoru je skákání do louží předem připravené pro tuto příležitost se po zbytek času hodí jen zřídka – naštěstí na rozdíl od sněhu (za kterým se můžete vydat do nedaleké Sierry Nevady) patří déšť mezi dostupné srážky v regionu s 320 slunečnými dny v roce. Jaro je čas na pikniky, grilování a krmení ochočených pávů v parcích. Vycházky se prodlužují, jsou pestřejší a napínavější – často s sebou musím vozit míč, koloběžku i člun na baterie zároveň. Léto je časem nekonečné zábavy, oslav a radosti, které město naplňuje příjezdem turistů z celého světa. Na ulicích je ještě více úsměvů, spalující denní žár je naplněn vůní oleje na opalování a v noci se přímořské ulice plní hlukem stovek cizích hlasů a světly barů a restaurací. V tuto dobu byste si rozhodně měli zajít do zábavního parku zajezdit na šíleně rychle se točícím španělském ruském kole, vyhrát ceny na střelnicích, jíst cukrovou vatu a vykřikovat slova na pozdrav, jakmile v hlučném davu spatříte přátele a spolužáky. Spolu s novými kamarády je najdete na hřištích, v letní škole (obdoba letního tábora), v bazénu u vás doma a samozřejmě na plážích, kde si můžete postavit hrad z písku, zastřelit si vodní pistolí nebo třeba chytit kraba. Ano. Torrevieja je město šťastného dětství, kde celý rok svítí slunce, nejsou tam žádní toulaví psi, neznámí senioři lechtají na ulicích děti všech věkových kategorií a usměvaví policisté požadují řidičský průkaz po jízdách na kole. Město šťastného dětství, při vzpomínce, na kterou můj syn nejspíš jednou s úsměvem řekne: „Vesnice, kde jsem se naučil plavat, kam jsem chodil do školy, kde jsem chytal kraby a kde jsem poprvé vyzkoušel cukrovou vatu, se jmenuje přesně tak: Torrevieja.“ #papa_de_luca

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho se svými přáteli!