Španělský Nejvyšší soud dal zelenou odpojení služeb osobám, které nelegálně obsadily bydlení. Nejvyšší soudní instance v rozhodnutí ze dne 24. června stanovila právní doktrínu a rozhodla, že odpojení služeb vlastníkem nemovitosti ve Španělsku vůči osobě, která byt či dům užívá nelegálně, tedy bez práva na přístup a užívání, nelze považovat za trestný čin nátlaku.
Vlastník nemusí platit služby za nelegální obyvatele
V rozhodnutí se uvádí, že vlastník nemovitosti může služby odpojit nebo je přestat platit, aby neposkytoval podporu “okupas”, nebo aby zabránil bezdůvodnému obohacení, “protože k protiprávnímu jednání spočívajícímu v nelegálním obsazení nemovitosti by se přidal prospěch spojený s využíváním služeb”.
Podle výkladu soudu je však odpojení služeb přípustné pouze v případě nelegálního obsazení nebo vniknutí, nikoli v případě nájemníků, kteří neplatí nájemné, protože mají smlouvu, která jim umožňuje v daném bytě bydlet.
U oprávněných obyvatel může být odpojení služeb trestným činem
Španělský Nejvyšší soud skutečně považuje odpojení služeb za trestný čin nátlaku, pokud osoba bydlí v bytě nebo domě legálně.
V tomto rozhodnutí se posuzuje případ manželského páru v rozvodovém řízení. Muž, který opustil bydlení sdílené s manželkou, po šesti měsících odpojil elektřinu a donutil ji odejít.
Soud dospěl k závěru, že takové jednání plně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nátlaku.
Ukončení smlouvy na dodávku elektřiny do bydlení, které poškozená užívala legálně, a které obžalovaný provedl s cílem donutit ji opustit rodinné obydlí, tak mělo trestní povahu.
Soud vyjasnil spornou otázku pro budoucí případy
Nejvyšší soud uvádí, že musel tuto otázku objasnit, protože existovala rozhodnutí provinčních soudů s odlišnými závěry jak ve věcech rozvodu, tak u nájemních smluv.
Navíc upozorňuje, že rozdílné postoje se objevovaly i v jeho vlastních rozhodnutích.
Rozhodnutí obsahuje odlišné stanovisko čtyř soudců, kteří se domnívají, že ukončení smlouvy nelze považovat za “násilí”.
Pro vlastníky bydlení, kupující a investory se toto rozhodnutí stává důležitým vodítkem při posuzování právních rizik spojených se správou nemovitostí, pronájmem a ochranou vlastnictví ve Španělsku.
