Proč si Garnacha zaslouží naši pozornost

Opět vás zdravím! Jmenuji se Dmitrij Kesadov, jsem vaším průvodcem světem vína a přináším další pokračování našich vinařsko-gastronomických poznámek, jejichž cílem je přiblížit vám fascinující svět španělského vinařství a gastronomie.

V našem kraji je tolik bodeg a restaurací, že se v jejich nabídce člověk snadno ztratí. Někdy má skoro chuť přestat si vybírat a jednoduše jíst a pít všechno, na co narazí, s přesvědčením, že cokoli španělského musí být přece skvělé.

Je na tom něco pravdy, ale jen do určité míry. Dobrých věcí je tu opravdu spousta, jenže mezi nimi najdeme i takové, které jsou skutečně výjimečné. A právě o těch se vám snažíme vyprávět.

Pokud vás zajímá španělská vinařská kultura, přečtěte si také článek Dmitrije Kesadova o cavě a výběru dobrého španělského šumivého vína.

O odrůdě Monastrell jsme už hovořili. Dnes se zaměříme na Garnachu, odrůdu, kterou mnozí považují za budoucí symbol španělských červených vín.

Garnacha: stručná charakteristika odrůdy

• Název: ve Španělsku Garnacha, ve Francii Grenache.
• Klima: teplomilná odrůda.
• Vlastnosti: má poměrně tenkou slupku a její pěstování není vždy jednoduché. Je náchylná k některým chorobám a dokáže být dost rozmarná.
• Oblíbené podmínky: vyhovují jí suché půdy a kamenité svahy, ale daří se jí i v jiných prostředích.
• Zrání: pozdně dozrávající odrůda.
• Rozšíření: Španělsko, Francie, USA, některé oblasti Afriky a Austrálie.

Původ Garnachy a její místo ve španělském vinařství

Garnacha je obecně považována za španělskou odrůdu. Možná by však bylo přesnější hledat její původ na území několika velkých středověkých království.

Patřilo mezi ně Pamplonské království, které existovalo od 11. století a rozkládalo se po obou stranách Pyrenejí, a Aragonské království, jež v době svého největšího rozmachu ovládalo také území dnešní Francie, Katalánska a Valencie. Dále Kastilské hrabství a hrabství Roussillon. A samozřejmě Navarrské království.

Můžeme se značnou jistotou předpokládat, že Garnacha byla pro vinaře těchto oblastí, obývaných Basky, Katalánci, Francouzi a Španěly, důležitou, ne-li vůbec nejdůležitější odrůdou.

Mezi španělskými milovníky vína se dnes často diskutuje o tom, zda právě Garnacha, a nikoli Tempranillo, není tou skutečně původní odrůdou, která nejlépe vyjadřuje autentickou chuť a ducha Španělska.

Ale právě tady začíná jistý zmatek.

Španělští vinařští kritici už mnoho let píší o údajně nové módě Garnachy. Nedávno mi jeden přítel znovu vyprávěl o článku ve vinařském časopise, který pojednával o této prý nedoceněné odrůdě a nové vlně španělského vinařství.

Moment, zeptal jsem se ho. A co Priorat?

Z nějakého důvodu si mnoho lidí dodnes nespojuje Priorat přímo s Garnachou.

Priorat a vinařská revoluce 80. let

Teď bychom se měli na chvíli zastavit a vypravit se do Prioratu, regionu, který Garnachu samozřejmě neobjevil, ale nepochybně jí pomohl vrátit se mezi světovou vinařskou elitu.

Pokud mluvíme o renesanci Garnachy a počátcích skutečného nadšení pro tuto odrůdu, pak podle mého názoru všechno začalo právě v Prioratu v 80. letech minulého století.

René Barbier, Álvaro Palacios, Daphne Glorian, José Luis Pérez a jejich následovníci sehráli v této proměně zásadní roli.

Dnešní mladé hvězdy, které s Garnachou pracují a o nichž se ještě zmíníme, už představují druhou vlnu.

Celou historii pozoruhodného vzestupu Prioratu nelze podrobně převyprávět v jediném článku, ale pokusme se alespoň nastínit její hlavní body.

Ve 20. století byly vinice Prioratu dlouho zanedbané. Révokaz, války a další problémy způsobily, že bylo stále obtížnější uživit se pěstováním révy, a více než polovina obyvatel se odstěhovala směrem k pobřeží.

Ve vinařské oblasti D.O. Tarragona se vyráběla dobrá vína, ale sotva něco, co by výrazněji vyčnívalo.

Pak však v 80. letech skupina lidí dokázala něco, čemu se později začalo říkat zázrak Prioratu nebo vinařská revoluce v Prioratu.

Nebyli to žádní nadšenci, kteří měli jen náhodou štěstí. Když hledali výjimečné viniční polohy, přesně věděli, co dělají. Garnachu dobře znali a chápali její hodnotu.

Álvaro Palacios pocházel z vinařské rodiny z Riojy, kde Garnacha nikdy nebyla bezvýznamnou odrůdou. Carlos Pastrana, René Barbier a José Luis Pérez byli rovněž vzdělaní a zkušení odborníci.

Vědomě vybírali parcely se starými keři révy a důsledně sázeli na mimořádně nízké výnosy spolu s dalšími zásadami zaměřenými na nejvyšší kvalitu.

Svou roli samozřejmě sehrála i geografie. Jak už jsem zmínil, Priorat zaujímá poměrně zvláštní kulturní postavení. Francouzi, Katalánci i Španělé ho mohou každý svým způsobem považovat za blízký.

Francouzští milovníci vína proto přijali Priorat téměř za vlastní, rychle rozpoznali kvalitu zdejších vín, a jejich ceny i hodnocení během několika let prudce vzrostly.

Vína jako L’Ermita, Clos Martinet, Clos Erasmus a Clos Mogador narušila dominanci Riojy a Ribera del Duero a dostala se mezi světovou vinařskou špičku prakticky bez čekání.

Španělská historie má ovšem svá specifika.

Ve Španělsku není vždy snadné mluvit o senzacích nebo revolucích. Garnacha je například údajnou senzací už více než dvacet let. Dokonce i po mimořádných úspěších Prioratu se o této odrůdě někdy stále mluví jako o nadějném nováčkovi, téměř jako o místní exotické zvláštnosti.

V zemi s dynamičtějším a obchodnějším přístupem, například ve Spojených státech, by dvacet let pravděpodobně bohatě stačilo k tomu, aby se Garnacha stala uznávanou klasikou.

Charakter Garnachy a její role ve směsích

Garnachu lze hodnotit různými způsoby.

Pro mnoho lidí, včetně mě, je to překvapivě obtížně rozpoznatelná odrůda. Zdaleka ne vždy ji dokážu poznat při slepé degustaci nebo přesně popsat její senzorické vlastnosti.

Tato těžko uchopitelná osobitost může být jednou z jejích předností, ale zároveň někdy komplikuje její pochopení a propagaci.

Není náhodou, že se Garnacha často používá ve směsích, společně s odrůdami Syrah, Mourvèdre, Cabernet Sauvignon, Tempranillo a dalšími.

Důvody se liší podle regionu, stejně jako výsledky, kterých chtějí vinaři dosáhnout.

V Rioje se například občas vyrábějí stoprocentní vína z Garnachy, častěji se však tato odrůda kombinuje s Tempranillem.

Ve slavném Château de Beaucastel v údolí Rhôny pracoval Jacques Perrin s třinácti odrůdami révy, zatímco Grenache zabírala jen přibližně 30 procent plochy vinic.

V Austrálii byla Grenache kdysi nejrozšířenější odrůdou, později však značnou část jejího postavení převzaly Shiraz a Cabernet Sauvignon.

Legendární vína z Garnachy a hodnocení kritiků

Zároveň není nejmenších pochyb o tom, že z Garnachy vznikala a stále vznikají mimořádná jednoodrůdová vína.

Když Garnacha dostane hlavní roli, dokáže předvést skutečně výjimečný výkon.

Álvaro Palacios kdysi označil Château Rayas za své nejoblíbenější víno, a dokonce podle něj za nejlepší víno na světě. Nejlépe z ročníku 2000.

Château Rayas pochází z Châteauneuf-du-Pape, kde rodina Reynaud vyrábí výjimečné víno z Garnachy na usedlosti o rozloze přibližně třinácti hektarů.

Podle vyprávění vznikl rodinný podnik díky nešťastné životní události. V roce 1880 notář Albert Reynaud ztratil sluch a musel změnit povolání. A tak si koupil vinici.

Milovníci vína vědí, že dávno předtím, než se Bordeaux prosadilo jako světový lídr, se mimořádné pověsti těšila vína jižní Francie, například Hermitage, Côte-Rôtie, Gigondas nebo Châteauneuf-du-Pape.

Mezi hlavní odrůdy spojené s těmito víny patří Mourvèdre, Syrah a Grenache.

Není proto divu, že Robert Parker, jehož vliv pomohl upevnit mezinárodní prestiž vín z Bordeaux, se stal také velkým obdivovatelem vín z údolí Rhôny a opakovaně zdůrazňoval obrovský potenciál španělské Garnachy.

V roce 2009 dokonce podnikl zvláštní cestu do Španělska. Do té doby podle dobových zpráv navštívil zemi za třicet let své kariéry pouze jednou.

Tentokrát se zúčastnil speciální degustace Garnachy na konferenci Wine Future.

A nezapomínejme ani na jeho slavná stobodová hodnocení.

Vína založená na odrůdě Tempranillo opakovaně získala nejvyšší možné hodnocení: Artadi v roce 2004, vína Benjamína Romea v letech 2004 a 2005, Ramírez de Ganuza v roce 2004, Numanthia v roce 2004, Pingus v letech 2004 a 2012 a Vega Sicilia z ročníku 1962, mimo jiné.

Ale Garnacha rozhodně nezůstává pozadu.

Stačí připomenout L’Ermita 2013, dlouho vyzrávanou Garnachu od Arrels del Priorat, aragonské Alto Moncayo, které získalo nejvyšší hodnocení hned dvakrát, nebo Clos Erasmus z Prioratu.

Navíc Contador od Benjamína Romea – vinaře, který bohužel v roce 2026 zemřel – je také cuvée, v němž má Garnacha své místo.

Přidejme k tomu novější senzační stobodová vína Rumbo al Norte z ročníků 2016 a 2021, vyráběná z Garnachy v Gredosu projektem Comando G, a také Tumba del Rey Moro 2023 od stejného producenta.

Álvaro Palacios vytvořil také vynikající Garnachu v Rioje: Quiñón de Valmira 2023.

A samozřejmě Priorat: Clos Erasmus z ročníků 2004, 2005, 2013 a 2020, Les Manyes 2024 a Nit de Nin Mas d’en Caçador 2020.

Často přitom mluvíme o vínech, která nejsou ze sta procent tvořena Garnachou, ale v nichž tato odrůda vždy hraje hlavní nebo alespoň velmi důležitou roli.

Garnacha za hranicemi Španělska

Garnacha má oproti Tempranillu ještě jednu výhodu: Grenache je skutečně mezinárodní odrůdou, zatímco Tempranillo zůstává mnohem těsněji spojeno se Španělskem.

Kromě velkých vín z Grenache z údolí Rhôny najdeme mimořádné příklady také v USA, například v projektech Johna Albana a Sine Qua Non, a v Austrálii, kde producenti jako Torbreck ukázali obrovský potenciál této odrůdy.

Nová Garnacha: styly, producenti a budoucnost

Pojďme se teď podívat na současné trendy a především na to, kde hledat nejlepší vína z Garnachy.

Tradiční styl špičkových španělských vín z Riojy a Ribera del Duero, charakteristický výraznou ovocností a čokoládovými tóny, dnes doplňuje nový styl Garnachy.

Možná tato odrůda časem částečně obsadí prostor, který si obvykle spojujeme s Pinot Noir, odrůdou, jež má ve Španělsku poměrně omezené možnosti širšího rozšíření.

Garnacha se může stát oblíbenou volbou těch, kdo vyhledávají jemnost, komplexnost, těžko postřehnutelné nuance a mnohovrstevnaté aroma, které se postupně rozvíjí ve sklenici.

Nové generace tradičních vinařských rodin už s Garnachou intenzivně pracují.

René Barbier III a rodina Balaguer vytvořili v Prioratu slavné víno Ca del Viudes.

Daniel Jiménez-Landi v roce 2012 opustil rodinné vinařství a zapojil se do Comando G, projektu věnovaného zkoumání potenciálu Garnachy a experimentování s touto odrůdou.

V Aragonii bych vyzdvihl Fagus od Bodegas Aragonesas a Clos de Baltasar od Bodegas San Alejandro.

Posledně jmenované vinařství opakovaně získalo zlaté a stříbrné medaile v mezinárodní soutěži Grenaches du Monde.

Jde o významnou soutěž s velkým počtem účastníků. V mnoha ročnících se uděluje více než šedesát zlatých medailí.

Mezi nejúspěšnější patří obvykle francouzští a španělští producenti, ale účastní se také Italové, zejména ze Sardinie, Australané a vinaři z dalších zemí.

Velmi slibně vypadají také vína z Toleda, Madridu, Cariñeny, Campo de Borja, Navarry a Montsantu.

Už dnes v těchto oblastech najdeme vína s překvapivě dobrým poměrem ceny a kvality. Doporučuji všem sledovat, jaké nové hvězdy Garnachy se tu v příštích letech objeví.

Jsem přesvědčen, že se jich dočkáme.

Alto Moncayo a Garnacha z Aragonie

Rozhodně nesmíme opomenout Alto Moncayo.

Na tomto projektu se podílejí Bodegas Borsao z Campo de Borja, Jorge Ordóñez, Dan Philips a enolog Chris Ringland.

Australan Chris Ringland dokázal už potřetí během své mimořádné kariéry něco výjimečného.

Po vlastních slavných vínech Shiraz a projektu El Nido, který proměnil Monastrell ze španělského středomořského pobřeží v mezinárodně uznávanou odrůdu, přišla řada na Garnachu.

Ringland vytvořil Alto Moncayo, jehož ročníky 2007 a 2009 získaly od Parkera maximálních 100 bodů.

Gredos: centrum moderní Garnachy

Snad nejznámější oblastí současné Garnachy je Gredos.

Kromě již zmíněného Comando G zde působí mnoho dalších vinařství a projektů, které si zaslouží pozornost.

Ceny vín Comando G stále častěji dosahují trojciferných částek v eurech, ale například velmi dobrá Garnacha od Soto Manrique zůstává podstatně dostupnější.

Zmínil bych také 4 Monos, Bernabelevu a Pegaso, projekt spojený s Telmem Rodríguezem.

Jsou to osobitá vína, poměrně lehká v těle, ale tak plná energie a aromatické intenzity, že jejich lehkost je předností, nikoli nedostatkem.

Vyplatí se je vyhledávat a vychutnávat už teď.

Garnacha v Alicante, Murcii a španělském Levante

V tuto chvíli si už někteří čtenáři možná říkají, proč jsme se vydali tak daleko od domova.

Naše vinařsko-gastronomické poznámky jsou přece věnovány především našemu regionu a nejzajímavějším stránkám místní vinařské a gastronomické kultury.

A Aragonie, Priorat a Gredos leží přece jen poměrně daleko od našeho středomořského pobřeží.

Je pravda, že Garnacha nepatří mezi dominantní odrůdy jihovýchodního Španělska.

V našem článku o jižním stylu španělských vín a v textu věnovaném Monastrellu jsme už představili hlavní odrůdy středomořské oblasti: Monastrell, Moscatel, Garnacha Tintorera, Giró a Bobal.

Přesto máme Garnachu i u nás, a navíc velmi dobrou.

Casa Castillo například vyrábí víno El Molar.

V tradičním vinařství Bodega Castaño najdeme GMS, vyráběné ze známé kombinace Garnacha, Monastrell a Syrah. Tato směs se už téměř stala samostatnou klasickou kategorií vín.

Bullas: nový domov Garnachy

A nyní to vypadá, že naše středomořská Garnacha si dokonce začíná vytvářet vlastní osobitou oblast v rámci D.O. Bullas.

Mimochodem, Bullas stojí za návštěvu přinejmenším ze tří důvodů.

Zaprvé jde o výjimečnou, vysoko položenou oblast s vlastní krajinou, kuchyní, historií a kulturou.

Tradice vinařství zde sahá překvapivě hluboko do minulosti, několik tisíc let nazpět. Tento kraj pamatuje Féničany i římskou nadvládu.

Podle místní legendy přispěli ve 13. století templáři k dalšímu rozšíření pití vína, když obyvatele přesvědčovali, aby dávali přednost vínu před vodou, která byla tehdy považována za zdravotně závadnou.

Druhým důvodem k návštěvě Bullasu je jeho vynikající Muzeum vína, příjemné překvapení na místě, kde by člověk podobnou atrakci sotva očekával.

A třetím důvodem je samozřejmě samotné víno.

Vína z Bullasu mají nezaměnitelný charakter. A zdá se, že místní vinaři začínají vedle Monastrellu dosahovat opravdu zajímavých výsledků také s Garnachou.

Více o nejvýznamnější modré odrůdě tohoto regionu najdete v článku Dmitrije Kesadova Monastrell v Alicante a Murcii: minulost, současnost a budoucnost.

Téměř současně, v letech 2015 a 2016, začaly madridská violoncellistka Julia Casado a rodina Saura pracovat s vinicemi Garnachy v oblasti Bullas.

Dnes jejich nabídka zahrnuje vedle vín z Monastrellu také vlajková vína z Garnachy: Cauro Ventum a Raigón od Bodega Saura a El Ninja de las Uvas od Vinos de Sur Salvaje, projektu Julie Casado.

Přidáme-li k tomu Garnachu z projektu Paraísos Perdidos, zejména víno Vida Salvaje, je těžké považovat všechny tyto výsledky za pouhou náhodu.

Vysoko položené, suché a teplé oblasti Bullas a Caravaca de la Cruz se mohou stát další uznávanou domovinou Garnachy, vedle regionů, které jsme v tomto článku poznali.

Na závěr

Tak tedy vzhůru na cestu! Nebojte se vyrazit do hornatých oblastí ve vnitrozemí našeho regionu.

Ochutnávejte vína, o kterých jsme mluvili, objevujte nová vinařství a další podoby Garnachy. Nechte se nadšením pro tuto odrůdu nakazit a připojte se k rostoucímu okruhu jejích příznivců.

Stále je toho tolik k objevování a cesta slibuje být skutečným potěšením.

Poslední aktualizace: 20. 10. 2026. Článek se věnuje vinařské kultuře a je určen pouze osobám, které dosáhly zákonem stanoveného věku pro konzumaci alkoholu. Alkohol konzumujte zodpovědně. Informace mají obecný charakter a nepředstavují obchodní nabídku.

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho se svými přáteli!